Únor 2017

Druhý blog

18. února 2017 v 16:39 | Shyanne |  Diary
Kdyby někoho zajímala má básnická tvorba, tak zde.

18. 02. 2017

18. února 2017 v 10:35 | Shyanne |  Diary
Po týdnu se zase ozývám.
Opět jsem na propustku doma, už budu hospitalizovaná pouze do čtvrtka.
Abych to nějak shrnula: je mi lépe. Oficiální diagnóza pro mou hospitalizaci zní Bipolárně afektivní porucha, smíšená epizoda. A hraniční porucha osobnosti. Jako takový dodatek.
Když jsem nastupovala, házelo to se mnou zleva doprava, nahoru dolů, nebyla jsem schopna fungovat, nebo se soustředit, bylo to dost příšerné. V blázinci jsem se postupně začala zklidňovat, i když sem tam přicházely především deprese a jakýsi neklid.
Během mého pobytu jsem si dokonce našla práci, před nástupem jsem byla na pohovoru, který naštěstí vyšel.
Takže z léčebny půjdu po kratším čase doma rovnou do práce.
Život se zdá být tak nějak lepší.
Snažím se hodně psát a hodně číst, i když ne vždy mi na to vyjde čas a nepíšu a nečtu ani zdaleka tolik, jako bych chtěla.
Další příspěvek bude asi ve čtvrtek, až mě oficiálně propustí domů.
Pak sem možná napíšu něco delšího o tom, jak to na takovém psychiatrickém lůžkovém oddělení vypadá.

Mějte se hezky a všem moc děkuji za podpůrné komentáře.
Shyanne

11. 02. 2017

11. února 2017 v 10:06 | Shyanne |  Diary
Jsem zavřená v blázinci.
No dobře, abych byla přesná, tak v nemocnici na psychiatrickém lůžkovém oddělení.
Dnes a zítra mám propustku domů od 9 do 17 hodin.
Daří se mi tam překvapivě dobře, už je mi líp než při nástupu. Kdoví, čím to je, jestli režimem, nebo tím, že jsem mezi lidma a nejsem v izolaci. Taky mi upravili léky, už neberu ty na mánii a valproát mi navýšili místo 300mg ráno a večer n 300mg ráno a 500mg večer.
Nevím, jak dlouhý pobyt mi na psychárně určí, asi dva nebo tři týdny.
Zatím jsem tam od úterka.
Začínám se cítit nějak podezřele dobře, nevím, jestli normálně dobře, nebo jestli na mě pomalu nejde hypománie.
Asi se uvidí za pár dní.

Každopádně, mám se dobře.
Snad to tak i vydrží.

05. 02. 2017

5. února 2017 v 16:40 | Shyanne |  Diary
Tak do pakárny už mám zabaleno. Osobně nevím, jak to bude probíhat s přispíváním na blog, po dobu, co budu zavřená v blázinci. Sice jdu až za dva dny, ale už se to blíží. Mám z toho dost smíšené pocity, protože na mě přichází deprese a na jednu stranu doufám, že mi nějakým zázrakem pomůžou, na druhou stranu si moc doufat netroufám.
Zase jsem začala psát básně, což je u mě klasická známka toho, že to jde s mou psychikou do háje zelenýho.
Nic se mi nechce, nejsem schopna pořádně fungovat a tak tak dokážu vyvenčit psa, nebo udělat nějaké lehčí věci jako uvařit si čaj.
Vzpomínám na svoje tříleté období remise a nechápu, že jsem mohla být v pohodě a bez léků, užívat si život, mít plány, sny, doopravdy je realizovat a být schopna žít.
Doufám, že jednou to tak zase třeba bude, ale moje psychiatrička vyhrožuje, že na lécích, které mám nasazeny teď už možná budu muset zůstat až do konce života.
Vzhledem k tomu, že 20 - 30% případů s mou chorobou končí sebevraždou, to třeba nebude ani tak dlouho.
Ne, nemám sebevražedné sklony, jen hlásím statistiky.

Být bipolární je atentát spáchanej na mou existenci, nic víc.

04. 02. 2017 - 3 dny do hospitalizace

4. února 2017 v 13:14 | Shyanne |  Diary
Dnešek je vlastně stejný jako včerejšek. Nemám sebemenší tušení, jak se cítím.
Pořád bych jen spala, kdyby to šlo, ale bohužel to nejde. Usnu - zdá se mi sen - probudím se. A tak třeba desetkrát za noc. Nevím, co to je, proč nemůžu spát, ale podle mojí doktorky na to měla zabrat ta kombinace léků, kterou mám. Očividně nezabírá.
Na psychických nemocech je nejděsivější to, že nikdo vlastně pořádně neví, jak je léčit. Samozřejmě, existují předepsané postupy a vhodné léky...ale to není všechno. Není to jako vzít si brufen, když vás bolí hlava. Medikaci je nutno nastavovat, dokud nezabere tak, jak má - což může vyžadovat ze strany lékaře experimenty a ze strany pacienta nekonečnou trpělivost. A ta mi, bohužel, začíná docházet.
Den ode dne jsem vyčerpanější a proklínám to peklo s kódem F31.
Pořád ale existuje šance, že zítra bude líp.
Snad.

03. 02. 2017

3. února 2017 v 7:18 | Shyanne |  Diary
Do hospitalizace mi zbývají 4 dny.
Včera mi psychiatrička napsala nové léky, depakine, což je valproát. Nyní jsem tedy na pěti druzích léků, z toho 4 beru pravidelně. Depakine jsem brala už dřív, před třemi lety, před mým obdobím remise a vcelku mi vyhovoval, proto mi ho napsala znovu.
Co se mánie týče, jsem pořád zrychlená, ale už ne tolik. Večer na mě dokonce padla krátkodobá deprese po hádce s matkou, která odmítá připustit, že bych byla nemocná a že potřebuju léčení.
Dnes jsem stále manická a přitom ubrečená, myslím, že doktorka měla pravdu, když mluvila o smíšené epizodě.
Taky jsem se po čtyřech letech znovu pořezala. Ne moc. Ne moc hluboko. Ale pořezala.
Chtěla jsem se potrestat za to, že jdu do léčebny, ačkoliv to zní jako největší hloupost. Nebudu tady pro mámu a nebudu jí moct pomáhat, ač jen dva nebo tři týdny.
Netuším, jak se dneska cítím. Snad dobře i špatně zároveň.

02. 02. 2017 - Halucinace

2. února 2017 v 7:31 | Shyanne |  Diary
Rozjíždějí se mi sluchové halucinace, nebo superschopnosti.
Nejdříve včera jsem slyšela hlasy. Řekla jsem si, že asi některá kočka zapla televizi, protože jsem byla sama doma. Nebyly to konkrétní hlasy, spíš z dálky.
Když přišla mamka, oznámila mi, jestli vím o tom, že je zapnutá televize, tak jsem řekla že ano, že jsem ji slyšela. Načež ona odpověděla, že je sice zaplá, ale jen černý obraz, protože set top box byl vypnutý.
Aha.
Tak buď halucinuju, nebo mám psychické napojení na televizi.
Nevadí. Jdeme dál.
Dnes ráno polehávám v posteli po skoro celé probdělé noci a slyším smích smíšený s pískáním, zesilujícím a zeslabujícím. Těsně u uší. A jen když zavřu oči. Nakonec se mě někdo dotknul.
Jsem doma sama.

Čím dál víc se těším na hospitalizaci. Chybí mi hypománie, protože pokud je tohle mánie, tak už se nedivím, proč psychiatři tvrdí, že jsou horší než deprese.

01. 02. 2017

1. února 2017 v 18:18 | Shyanne |  Diary
Jsem v šíleně manickém stavu. Chci napsat tolik textu, víc než dokážu, protože moje ruka nestíhá můj mozek.
Volala jsem dnes své psychiatričce, která mi navýšila rivotril a vrátila haloperidol. Sice mě to tlumí, ale na úplně jiné úrovni, než moje mánie funguje.
Cítím, že začínám šílet. Doslova.
Za týden by mě měli hospitalizovat do cvokárny. Ať si tam se mnou dělají co chtějí, hlavně ať zastaví ten pocit, že mě mé vnitřní já trestá na těle za to, že není dost rychlé. Protože přesně takový pocit mám. Jakobych byla rychlejší než okolní svět, jako bych vše chtěla pojmout rychleji, než to moje smysly zvládají. Pak mám milisekundové záseky a stává se to několikrát za minutu. Je to tak skoro každou vteřinou. A je to nepříjemné.
Mánie jsem vždy měla spojené s dobrým pocitem. Toto ale není dobrý pocit.
Toto je dost děsivé.

Kdo jsem a co tu dělám?

1. února 2017 v 18:07 | Shyanne |  About me
Ahoj.
Jsem Shyanne.
To tedy samozřejmě není moje skutečné jméno, ale v internetovém světě a na tomto blogu pod ním budu vystupovat.
Je mi 25 let a jsem diagnostikovaná s bipolární poruchou, pod starým názvem jako maniodepresivní psychóza.
Také mám druhou diagnózu, hraniční poruchu osobnosti, které se zde tak moc věnovat nebudu.
Tento blog bude sloužit jako můj deník, mé zapisování toho, čím denně s maniodepresí procházím, mé výkyvy nálad, deprese, mánie, postřehy.

Vítejte na mém blogu.
Snad se bude líbit.

Vaše,
Shyanne