05. 02. 2017

5. února 2017 v 16:40 | Shyanne |  Diary
Tak do pakárny už mám zabaleno. Osobně nevím, jak to bude probíhat s přispíváním na blog, po dobu, co budu zavřená v blázinci. Sice jdu až za dva dny, ale už se to blíží. Mám z toho dost smíšené pocity, protože na mě přichází deprese a na jednu stranu doufám, že mi nějakým zázrakem pomůžou, na druhou stranu si moc doufat netroufám.
Zase jsem začala psát básně, což je u mě klasická známka toho, že to jde s mou psychikou do háje zelenýho.
Nic se mi nechce, nejsem schopna pořádně fungovat a tak tak dokážu vyvenčit psa, nebo udělat nějaké lehčí věci jako uvařit si čaj.
Vzpomínám na svoje tříleté období remise a nechápu, že jsem mohla být v pohodě a bez léků, užívat si život, mít plány, sny, doopravdy je realizovat a být schopna žít.
Doufám, že jednou to tak zase třeba bude, ale moje psychiatrička vyhrožuje, že na lécích, které mám nasazeny teď už možná budu muset zůstat až do konce života.
Vzhledem k tomu, že 20 - 30% případů s mou chorobou končí sebevraždou, to třeba nebude ani tak dlouho.
Ne, nemám sebevražedné sklony, jen hlásím statistiky.

Být bipolární je atentát spáchanej na mou existenci, nic víc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 raive raive | Web | 9. února 2017 v 16:03 | Reagovat

Tyhle stavy, když nemůžeš nic nenávidím. Často se mi stává, že si chci např. ten čaj hrozně udělat, ale nemůžu, protože nejsem schopná vylézt z postele a jít mezi rodinu. Většinou to dojde k tomu že se hystericky rozbrečím, zarývám si nehty do dlaní a přemýšlím, co mám se sebou dělat. Ale když jsem v euforii a v dobré náladě, čaj jsem schopná navařit i sousedům. Jsou to prostě strašný stavy. jenže když to takhle někomu povykládám, každý mi řekne, že jsem líná. Aha, tak pardon.

Přeju hodně štěstí, ať se ti tam co nejvíc uleví. A to s těmi prášky mi vyhržovali taky, nakonec to dopadlo tak, že do mě nedostali ani jeden.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama