Duben 2017

Když přichází deprese...

27. dubna 2017 v 10:40 | Shyanne |  Diary
Dojezdy z mánie jsou vždycky těžké. Cítíte se tak skvěle a pak najednou...ne.
Přijde to rychle, z ničeho nic, nečekáte to. Bipolární porucha je v tomto ohledu zákeřná svině.
Potom se začnete cítit o něco hůř. A to už víte, že je zle.
14 dní absolutní euforie a radosti, zrychlenosti a štěstí se najednou přesmyknou do jakéhosi smutku, únavy, vyčerpání a...tmy.
Prášky už tedy beru tak, jak mám, ale asi už je pozdě. Volala jsem psychiatričce, a ta ze mě radost neměla. Mám se jít v úterý ukázat na kontrolu, kde se dozvím jestli mi nebude muset léky ještě navýšit. Což bych fakt nerada. Dokonce mi znovu vyhrožovala i hospitalizací.
Mám chuť vzít si svoje staré antidepresiva, které mi způsobovaly mánii, třeba by mi ji vrátily.
Ale neudělám to, pokouším se být po tom všem šílenství trochu zodpovědná.
Nenapadá mě, co dál napsat, jsem vyšťavená.
A to mě čeká celý víkend v práci mezi lidmi. Nečekala jsem, že mi mánie skončí tak brzy. A rozhodně nechci ten stav, který mám nyní.
Za blbost, v mém případě vysazování léků, se holt platí.

Život s psychiatrickými léky

25. dubna 2017 v 18:46 | Shyanne |  Diary
Téma týdne zní "Život v bublině" a přesně takový je život, když musíte brát léky, které vás mají za úkol udržet více či méně "normální".
Bublina normality však není ani z daleka tak příjemná, jak by nejspíše být měla.
Já jsem právě teď bez léků a jsem kvůli toho v mánii. Dělám sice hlouposti, ale aspoň cítím, že žiju.
Moje léky mají za úkol krotit mé euforické nálady a také následné propady do depresí, což taky dělají, avšak za cenu toho, že se na nich cítím prostě jako robot. Funguju normálně, bez poruch, tak, jak by správný robot měl, nicméně, není v tom žádné lidství.
Vím, že to, co dělám je hloupost a dělat bych to neměla. Má psychiatrička by mě asi přizabila, úplně to vidím.
Ale...je v tom ale. Cítím se skvěle. Cítím, že žiju. A cítím život v každém kousku mého těla a mé mysli. O tohle všechno by mě prášky zase připravily. Chci to? Nevím.
Po konzultaci s mou doktorkou jsem zjistila, že existují dvě možnosti. Buďto budu na lécích pár let, po jejichž uběhnutí je zkusíme vysadit a budu v pořádku, v dalším období remise, jako jsem byla už tři roky.
Nebo je zkusíme po pár letech vysadit a zjistíme, že už bez nich bohužel být nemůžu nikdy.
To je ta horší varianta, kterou si neumím, ani nechci představit.
Zatím jsem v propadu do neskutečného šílenství, do kterého se vrhám po hlavě. Rozum z posledních sil křičí "STOP".
Tak si asi dneska po nějaké době své léky vezmu tak, jak mám.
A pomalu, pozvolna se vrátím do své bubliny.

Mánie

24. dubna 2017 v 18:39 | Shyanne |  Diary
Tak se po dlouhé době zase ozývám.
Od doby co jsem se vrátila z nemocnice jsem byla necelé dva měsíce stabilizovaná, než u mě opět propukla mánie.
Celkem dost šílená mánie.
Nepřiměřené utrácení na online herně vem čert, euforické stavy, střídání zaměstnání, hyperaktivitu, nezodpovědné chování a neustálou potřebu něco dělat taky, ale začala jsem si sama vysazovat léky, což bych asi tak úplně dělat neměla.
Když jsem se pokusila si je znovu nasadit, přišel naopak šílený útlum, možná jen oproti stavu na který jsem teď zvyklá, a tak jsem je začala vysazovat znovu.
Jak napsal kdosi na bipolární skupině na facebooku: Mánie je droga.
Nemůžu zastavit a ani zastavovat nechci, užívám si to.
Další sezení u psychiatričky mám až v červnu, tak jsem zvědavá, co se bude dít do té doby.
Mezitím se pokusím tady zase přispívat a postarat se o to, aby tento blog fungoval tak, jak má.