Květen 2017

Hypo/manické rychlomyšlení

4. května 2017 v 18:14 | Shyanne |  Diary
Musím najít ty papíry, které potřebuju k vyřízení invalidního důchodu. (Chvilku hledá, přičemž udělá chaos ve všech papírech, které měla utřízené. Nechá je ležet.) Teď mě napadl geniální, ALE GENIÁLNÍ NÁPAD!!! (Zakřičí na matku, mezitím ten geniální nápad zapomene.) CÉDÉČKA! MOJE STARÉ CÉDÉČKA! (Hledá je, nemůže je najít) Napíšu knihu. (Rozhodne se, všeho nechá a zasedne k počítači.) Možná nejdřív napíšu jen článek na blog abych přiblížila lidem hypomanické uvažování. (Což taky dělá, než půjde dělat zase něco jiného.) Tento článek budu psát tak, jak mi myšlenky proudí. Takže dost chaoticky. Ano, nemůžu se soustředit na jedinou věc. Dnes jsem byla u psychiatričky, opět, a opět mi vyhrožovala hospitalizací. Měla bych se jít okoupat. Umýt si hlavu a tak, zítra mi přijede přítelkyně tak musím vypadat trochu reprezentativně, ne jako bych vylezla krávě z … ale, to je jedno :D Mám rozkoukaný seriál, Homeland a chtěla bych dnes stihnout ještě pár dílů, jenže nemůžu vydržet sedět a nic nedělat, prostě to nejde, tak budu asi uklízet. Psychiatrička mi trochu upravila léky, mám brát quetiapin v nejnižší dávce na večer místo rivotrilu. Tak jo, no. To je asi pro dnešek všechno.
Jdu dělat zas něco jiného.

Etudy šílenství

2. května 2017 v 21:13 | Shyanne |  Diary
Jak se zdá, mánie mi přes jeden výkyv pokračuje v plné palbě. Dnes jsem byla u psychiatričky, které jsem se asi moc nezdála, tak se mám přijít ukázat za dva dny. Dostala jsem quetiapin, což jsou léky kterým vděčím za to, že si nepamatuju zhruba dva roky svého života. Naštěstí ho mám brát jen tehdy, kdybych nemohla usnout.
Už se ani necítím tak skvěle a euforicky, jsem spíš vyčerpaná a potřebuju zastavit, na chvilku vypnout, ale nejde to. Mozek pořád jede na plné obrátky a nutí i moje tělo i mysl k šíleným výkonům, jakých bych normálně nebyla schopná. Do toho jsem přestala skoro úplně jíst, protože prostě nemám hlad ani chuť.
Možná ta hospitalizace nakonec nebude úplně nejhorší nápad, i když mám trochu strach jaké svinstva by mi tam zase naordinovali. Je mi ale jasné, že takhle to dál nepůjde, když mi nezabírají prášky, dřív nebo později bych se zhoupla do skutečné deprese, které bych se radši vyhla.
Je pro mě neskutečně těžké psát i tento článek a neodbíhat od tématu - tak, jak by moje rozlítaná mysl chtěla. Nedokážu se na nic soustředit a to mám jít zítra do práce. Momentálně dělám brigádu jako prodavačka v datartu, což je práce s penězi a soustředit bych se měla.
Asi dám výpověď a začnu si konečně vyřizovat ten invalidní důchod na hlavu.
Evidentně ho fakt potřebuju.

Život asociála s bipolárkou

2. května 2017 v 18:20 | Shyanne |  Diary
Nejsem moc společenský člověk a"chvilek pro sebe" mám zapotřebí opravdu velké množství. Ale s bipolární poruchou je to - jako vše ostatní - jako na horské dráze.
V depresích opravdu nechci vidět vůbec nikoho a mám chuť být ideálně zalezlá pod peřinou 24/7. Na lidi prostě náladu nemám.
V mániích se ze mě naopak stává sociální tvor a společnost druhých lidí aktivně vyhledávám. Mám chuť si povídat, podnikat nejrůznější šílenosti a samota je pro mě zkrátka nesnesitelná.
Když už teda nejsem nahoře ani dole, stačí mi kontakt s lidmi jen velmi zřídka. Jedenkrát za týden, možná? Snesla bych si 14 dní. Ale v poslední době se to moc nestává, spíš jen lítám nahoru a dolů.
Což je celkem těžké vysvětlit vašim přátelům a známým, že se s nimi sejdete jen pokud vám to zrovna vaše nálady dovolí.
Můj okruh sociálních kontaktů už si na to díky bohu tak nějak zvykl, takže většinou jdeme ven jen když se ozvu první. To je taková jistota.
A mezitím? Mezitím mám právě chvilky pro sebe - chvilky na čtení, na seriály, hraní her a dělání všeho, co mě baví.

- Napsáno pro téma týdne (Chvilka pro sebe)